Stratfordský shakespearovský festival: Nečekané propojení klasiky s modernou

Největší severoamerické repertoárové divadlo, Stratfordský shakespearovský festival v Kanadě, přináší v letošní sezóně odvážnou fúzi klasických děl s moderními inscenacemi. Návštěvníci mohou být svědky vzájemné komunikace zdánlivě nesourodých her napříč staletími, která vytváří zcela nový divadelní zážitek.

Stratfordský shakespearovský festival, konající se každoročně v ontarijském městě Stratford, je pojmem v divadelním světě. Letos nabízí divákům mimořádnou příležitost sledovat, jak spolu vedou dialog klasická díla a moderní inscenace. Dle recenze v New York Times (2024) je toto vzájemné působení letos výraznější než kdy dříve.

Festival, jenž je svými parametry – rozpočtem, počtem zaměstnanců, návštěvností i produkcí – zřejmě vůbec největším neziskovým divadlem, uvádí v aktuální sezóně pět činoher a dva muzikály na čtyřech scénách. Inscenace spolu nejenže komunikují, ale přímo se prolínají a ovlivňují.

Překvapivá fúze napříč epochami

Jedním z nejpoutavějších rysů letošního festivalu je způsob, jakým dochází k propojení zdánlivě nesouvisejících děl. Kupříkladu Shakespearova komedie „Večer tříkrálový“ se prolíná s muzikálem „Klec bláznů“. Muzikál „Something Rotten“ zase čerpá inspiraci z nesmrtelného „Romea a Julie“. Dramata „Hedda Gablerová“ a „Koza aneb Kdo je Sylvie?“ pak sdílejí podobně temné motivy.

Tato nečekaná syntéza klasiky s modernou vytváří zcela nový divácký zážitek. Publikum má možnost být svědkem dialogu mezi díly vzniklými s odstupem staletí a pozorovat, jak se vzájemně ovlivňují.

Náročnost repertoárového systému

Udržování repertoárového systému, který Stratfordský festival praktikuje, je nesmírně náročné. Proto se do něj v dnešní době pouští jen hrstka divadel. Stratford však dokazuje, že při správném vedení může tento systém přinášet vskutku unikátní divadelní zážitky.

Dle recenzenta New York Times (2024) spočívá „střet a spojení tak zdánlivě odlišných děl velkou hodnotu a potěšení repertoárového systému“. Diváci mají možnost zhlédnout různorodá představení v krátkém časovém úseku, což vybízí k jejich srovnávání a odhalování překvapivých souvislostí.

Méně známý Shakespeare v novém světle

Pozoruhodným prvkem letošního festivalu je i uvedení Shakespearových méně známých her. Například „Cymbeline“, jež nepatří mezi divácky nejoblíbenější, se dle recenzenta opět ukázal jako „šílený sám o sobě“.

Zařazení těchto méně uváděných kusů do programu festivalu ukazuje snahu organizátorů představit Shakespearovo dílo v celé jeho šíři a možná i podnítit přehodnocení pohledu na některé jeho hry.

Ekonomický a kulturní přínos festivalu

Stratfordský shakespearovský festival není jen kulturní událostí, ale má i značný ekonomický dopad na region. S ročním rozpočtem přes 60 milionů kanadských dolarů (zhruba 1 miliarda Kč) a návštěvností kolem půl milionu diváků ročně představuje festival významného zaměstnavatele a turistický magnet.

Festival dává práci stovkám herců, techniků a dalších profesí a láká do Stratfordu tisíce návštěvníků z celého světa. Tím výrazně přispívá k ekonomice města i celého regionu.

Vyhlídky do budoucna

Ačkoli Stratfordský shakespearovský festival čelí stejným výzvám jako řada dalších kulturních institucí – včetně pandemie COVID-19 a ekonomických nejistot – jeho inovativní přístup k divadelní tvorbě mu dává dobré vyhlídky do budoucna.

Schopnost festivalu propojovat klasická díla s moderními inscenacemi a nacházet mezi nimi nové, nečekané souvislosti může být klíčem k získání nové generace diváků a udržení zájmu těch stávajících.

„Střet a spojení tak zdánlivě odlišných děl je velkou hodnotou a potěšením repertoárového systému,“ uvádí recenzent New York Times.

Tato slova vystihují podstatu toho, co činí Stratfordský shakespearovský festival jedinečným. Je to místo, kde se potkává minulost s přítomností, klasika s modernou a kde diváci mohou zažít divadlo v celé jeho rozmanitosti.

Pro divadelní nadšence, ať už ctitele Shakespeara či fanoušky moderních inscenací, představuje Stratfordský festival mimořádnou příležitost být svědkem dialogu mezi díly napříč staletími. Je důkazem, že i v dnešní rychle se měnící době má klasické divadlo stále co říci a že dokáže být překvapivě aktuální a relevantní.