Vzácné artefakty z druhé světové války nalezeny v podkroví amerického domu

V Massachusetts došlo k překvapivému objevu, když rodina našla na půdě svého domu 22 historických artefaktů ukradených během druhé světové války z Japonska. Tento nález vyústil v úspěšnou repatriaci cenných předmětů do jejich domoviny po více než 80 letech.

FBI Boston oznámila 23. srpna 2024, že se podařilo navrátit do Japonska kolekci 22 historických artefaktů uloupených po bitvě o Okinawu za druhé světové války. Tyto vzácné předměty byly objeveny v podkroví domu v Massachusetts, kde je rodina našla mezi osobními věcmi svého zesnulého otce, válečného veterána.

Sbírka zahrnovala šest malovaných svitků z 18. a 19. století, ručně kreslenou mapu Okinawy z 19. století a různé keramické a porcelánové artefakty. Tyto předměty byly pokládány za ztracené po více než 80 let, což činí jejich nález a následnou repatriaci mimořádně významnou událostí.

Překvapivý objev na rodinné půdě

Jak uvádí NBC News (2024), rodina narazila na artefakty při procházení pozůstalosti po svém otci. Ačkoli byl veteránem druhé světové války, nikdy nesloužil v Tichomoří, což činí přítomnost těchto předmětů v jeho vlastnictví záhadou.

Po důkladném prozkoumání nalezených artefaktů rodina zjistila, že některé z nich figurují v Národním registru odcizených uměleckých děl FBI. Toto odhalení je přimělo kontaktovat příslušné úřady.

„Tohle je to, co utváří kulturu. A když jim to vezmete, berete jim jejich historii,“ řekl Geoffrey Kelly, zvláštní agent FBI v Bostonu, který měl případ na starosti.

Hodnota navrácených artefaktů

Vrácené předměty mají nesmírnou historickou a kulturní hodnotu. Šest portrétů, ručně kreslená mapa Okinawy a několik kusů keramiky pochází převážně z 18. a 19. století. Tyto artefakty představují důležitou součást kulturního dědictví Okinawy a jejich návrat je významným krokem k nápravě historických křivd.

Jak informuje NPR (2024), některé z těchto artefaktů byly v roce 2001 zaregistrovány Okinawskou prefekturní radou pro vzdělávání v Národním registru odcizených uměleckých děl FBI. Tento krok výrazně přispěl k jejich identifikaci a následnému navrácení.

Proces repatriace a jeho význam

Navrácení artefaktů bylo výsledkem spolupráce mezi rodinou, která je nalezla, FBI a japonskými úřady. Rodina si přála zůstat v anonymitě, ale jejich rozhodnutí kontaktovat příslušné orgány bylo klíčové pro úspěšnou repatriaci předmětů.

Geoffrey Kelly zdůraznil význam tohoto navrácení: „Je pro nás jakožto správce artefaktů a kulturního dědictví nesmírně důležité vyvinout veškeré úsilí, abychom zajistili, že se tyto předměty vrátí do civilizací a kultur zemí, kterým náleží.“

Japonsko plánuje uspořádat oficiální ceremonii k příležitosti repatriace artefaktů. Tento akt symbolizuje nejen návrat fyzických předmětů, ale také uznání historických křivd a snahu o nápravu.

Širší kontext: Navracení válečné kořisti

Tento případ není ojedinělý. V posledních letech sílí tlak na navracení kulturních artefaktů a uměleckých děl, které byly odňaty během konfliktů nebo kolonizace. Například v březnu 2024 informoval časopis Archaeology (2024) o případu americké ženy, která vrátila artefakty do Mexika.

Tyto akty repatriace jsou důležité nejen z hlediska kulturního dědictví, ale také pro mezinárodní vztahy a historické usmíření. Představují krok k uznání minulých křivd a snahu napravit historické nespravedlnosti.

Budoucnost navrácených artefaktů

Po návratu do Japonska budou artefakty pravděpodobně podrobeny pečlivému zkoumání a konzervaci. Očekává se, že budou vystaveny v muzeích či kulturních institucích na Okinawě, kde pomohou prohloubit pochopení historie a kultury regionu.

Tento případ také zdůrazňuje důležitost veřejného povědomí o odcizených kulturních artefaktech. FBI a další organizace vyzývají veřejnost k ostražitosti vůči potenciálně ukradeným nebo nelegálně získaným kulturním předmětům a v případě pochybností k informování příslušných úřadů.

Navrácení těchto 22 artefaktů představuje významný krok k nápravě historických křivd a ochraně světového kulturního dědictví. Zároveň slouží jako připomínka složitého odkazu druhé světové války a významu mezinárodní spolupráce při řešení otázek kulturního vlastnictví.